Gastronomie

Bohatá úroda byla vždy nejpřednějším přáním každé vesnice a její oslavy (dožínky, posvícení) byly vždy důležitým bodem každého roku. Vesničané vařili z toho, co si sami vyprodukovali a jedli jednoduchá sezónní jídla z čerstvých surovin. Základním pokrmem byl chléb, jenž se pekl ze žita; v starších dobách a v horských osadách, kde se žita rodilo málo, i z ovsa. Pravidelnou součástí jídelníčku byl hrách v podobě kaše („hrach z kysela“) s kroupami (hrách a kroupy, šormajzl) či švestkami. Naklíčený hrách se připravoval pražením na kamnech („pučálka“) na slano nebo na sladko. Jedla se i čočka a fazole. Hodně se vařily rozličné polévky, obvyklou součástí jídelníčku byly také kaše - z jáhel, z ječmenných krup nebo krupice. Jáhly se zapékaly se sušenými švestkami jako „jahelník“. Typickým jídlem byly také omáčky. Základem byla většinou zásmažka. Přidalo-li se mléko, pak vznikala omáčka bílá, přidala-li se krev a švestky, pak černá, dále pak křenová, houbová, koprová, ale i omáčky ovocné z více druhů ovoce. Množství pokrmů využívalo houby. Od napoleonských válek se v lidové kuchyni natrvalo usadily brambory, jež postupně stále více nahrazovaly jídla z „bílé řepy“ (vodnice, tuřínu) a luštěnin. Brambory se jedly vařené, pečené či zpracované na mnoho způsobů, na slano i na sladko. Dnešní populární bramboráky vznikly právě na Vysočině. Maso se objevovalo především na svátečním stole. Domácí zabíjačky probíhaly v zimě, v době masopustů. Maso se jedlo čerstvé, konzervovalo se solí, nakládalo se do sádla a zejména se udilo. Svébytné postavení mezi nápoji měla kořalka z jeřabin.

 pučálka

jahelník